Jako miniatura
se sloní hlavou
je cár plakátu
z rohu ulice
Mává mi na pozdrav
Zve na poslední představení
( . . . o vlastním životě)
zbytek je odtržený . . .
. . . míjím lucernu
(svítí tam celé dny)
Nikdo ji nevnímá
Ranní spěch
po únavném víkendu
Stojím na červenou
na přechodu dnů
a pod svítící lucernou
už není můj stín
Proměnili čas
(svítá dřív . . .)
Ale její přátelský svit
stále mne provází . . .
Víš
až příště se potkáme
bude nám líp
Překleslím mapu našich osudů . . . !
. . . a koupím Ti náruč narcisek . . .
Tak prosím . . . neplač už . . .
. . . nezoufej . . .
Příště . . .
Nebe se nachýlilo přes okraj
v rohu večerní oblohy
kolmo do ulice
pouštěla do tmy
svý neonový slzy
lampa.......................Honzíku ta báseň je nádherná
07.04.2008 17:28:00 | Lucie Teru
Líbí se mi to.. má to nádech čehosi, co se mi velmi líbí..jako by se za těmi slovy schovávalo ještě něco nevyřčeného...ale možná moc čtu mezi řádky :-)
07.04.2008 09:23:00 | saddova