vim.že.mě.slyšel.

vim.že.mě.slyšel.

Seděl v koutě.
a sám.
Vůbec nemluvil.
Jakoby nevnímal..

Chtěla sem se cítit stejně,
proto sem šla k němu.

Půl hodiny nikdo nic neřek.
Drželi sme se za ruce
a koukali si do očí.

Ty oči nikdy nezapomenu.
Hlubokej pohled,
ve kterym bylo strašně soucitu,
ale i nepochopení.

Možná proto mi přišlo,
že bych asi měla něco říct.
Mluvila sem. Mluvila. Mluvim.

Neposlouchal.
Jen se koukal jak brečim.
A vždycky mi stisk ruku.

Na konci sem se ho zeptala,
proč zrovna já ne?
Neodpověděl.

Byl hluchej a já to nepoznala.
Až tak moc zahleděná do sebe?

Chtěla sem se omluvit.
Ale už neni komu
Autor Adrianne Nesser, 01.05.2008
Přečteno 537x
Tipy 17
Poslední tipující: gallatea, pejrak, jednou uklouznu na slupce od banánu, Najlin, Liv, Blagit, NikitaNikaT., embryo v hlave, Barunka=o), Bíša, ...
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

.... ten konec je dobře napsaný.. já nikdy konce neuměla

08.05.2008 14:26:00 | Najlin

Adrianne, to je dost dobrá básnička!

06.05.2008 01:58:00 | Liv

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí