Někdo, kdo nikdy nesnil

Anotace: ...

Slzy si klikatou cestu po tváři vytváří,
andělská dívka tiší svůj pláč v polštáři.
Příteli svému svou lásku nalhává,
v temných nocích do prázdna upadá.
Slzy již vyschly, do snů teď vchází,
nikdo si nevšímá, jak jiný jí schází.
Byl to on, kvůli kterém chtěla být jiná,
jemu se nelíbila, tvrdil, že je mladá.
Proto to zkusila s někm, kdo po ní toužil,
teď chce být někým, kdo nikdy nesnil.
Dotyky toho, který nic netuší,
však ve snech topí si v jiné náruči.
Denně se vyhýbá pohledům, které ji bodají, dělá že on není,
v noci ji ovšem usnout nedají, nečeká, že se snad něco změní.
Přání se neplní, zázraky se nedějí,
však každé ráno se probouzí s nadějí.
Doufá, že snad se všechno změní,
bude šťastná a sny vystřídá bdění.
Křišťálové slzy, které jdou ze srdce,
vystřídá svěží milování na louce.
Letmé dotyky, které jsou náplní jejího dne,
změní se v lásku co žhne.

Proč žije s představou, že se všechno změní,
když KAŽDÝ ví, že to tak není?
Každý ví, že zoufalství je na místě,
"Promiň, ale snad to vyjde příště.."