Očistný oheň v tvé duši.
A rozum neví,
spíš tuší
nějakou změnu.
Něco se děje.
Srdce se chvěje.
Jako když zazáří supernova.
Zbytečná jsou všechna slova,
a ústa mlčí.
Vždyť přece
promlouvá srdce.
Nechala jsem jej promluvit..poprvé bez rozumu. Pochopila jsem vše o jeho umu, jak silné dokáže být, rozum neumí ctít. City se derou, na povrch, s myšlenkami správnosti mých kroků se perou. Byla jsem dobrodruh a takhle báseň, co jste napsala je nádherná
09.08.2008 21:50:00 | klaris.mertlice
...rozum neví, srdce se chvěje...ty dva v ten okamžik sloučit, mnohdy nemožné je... :-)
21.06.2008 09:58:00 | Lota