Jak milovat ženu

Anotace: - Květy černého bezu -

Sbírka: Květy černého bezu

°

Proměny v čase
měňavé hladiny jezerních vod
i drobných moří v nás
a v každé z nich
jeden Bůh
i jeden anděl strážný
řídí běh našich životů
. . .
Neuvědomělá složitosti žití
nevnímáš jadérka LÁSKY
co rozseta po jejich tajemném
a nedostupném dně
i rozkvetlá okolo jejich břehů
. . .
čekají na Tvůj vhled
na pochopení smyslu
zázračných kouzel
jimiž protkáno je naše bytí . . . !
. . .
vnímáš potřebu vyjevit
poselství vlastního jsoucna
. . .
hledáš klíč notové osnovy
a tajný kód
jimiž lze odemknout dvířka
a konečně vyjít do prostoru
vykřiknout do nekonečných dálek

HALÓ . . . ! . . .tady jsem . . . ! . . .

°

prchavý okamžik
setkání . . .
Jsi to Ty?
. . . záludná rozvaha
Snažím se hledat správné symboly
. . .
(ohlédla se)
. . .
Snad milé slovo . . .? . . .
. . .
znovu a znovu pokoušíš příležitost
. . .
Nesnadné zadání
jak najít se navzájem
. . .
Prvé setkání
hovor plyne v podivných kaskádách
(učíš se naslouchat)
hledáte spolu správný souzvuk
alespoň na první takt
a v něm pár dobře znělých not
než půjčí ti svou ruku
. . .
Jak se naše buňky k sobě mají . . . ? . . .
. . .
Je příjemné se dotýkat . . . ? . . .
. . .

°

dny plynou ve vzájemném souznění
. . . tu koupíš kytku
tam zase perníkové srdce na pouti
. . .
už jste se spolu pokoušeli i milovat
(zatím váhavé pokusy intimního zblížení)
. . .
Vnímáš pomalé proměny vztahu
když nabídne své rozesmáté rty
a pak v žertu vyhne se Tvému polibku
(padne někam do prázdna za její ucho)
Ale ona rozverně nabídne se znovu
aby naplno vyjevila svou něhu
Vnímáš jak její srdce si prozpěvuje

. . . MILUJI . . . MILUJI . . . MILUJI . . . TĚ . . .

°

zrádné jsou klamavé návaly jistot
z nichž pojednou zazní její varovná slova
- Je mi s tebou fajn, ale nic si od toho neslibuj . . . ! . . . -
Poprvé vyvstanou složitosti vztahu

. . . JAK SE NAUČIT MILOVAT ŽENU . . . ? . . .

Po nocích zvažuješ obrazy proměn
Vzpomínáš na jeden podivný úsměv
(tehdy mi řekla: „Tady velíš ty . . .? . . . “)
Nějak jsem to tenkrát přeslechl . . .
. . .
Pochopil jsem
a tys přivítala změnu
. . .

°

Začal jsem objevovat nový svět
Nauč mě, prosím, jak s tebou být . . . ! . . . -
Usmála se na mne a vzala mě za loket
. . . necháš se vést . . . ? . . . -
schovala si ruku do mé dlaně
Vnímal jsem její drobný stisk
Loudali jsme se pak dlouhou alejí kaštanů
svahem do Jiráskovy čtvrtě
pár světel po stranách chodníků
. . . a jejich odlesk
na tramvajových kolejích
marnivá záře . . .
. . .

tichem zněly jen naše kroky
někdy spadlý kaštan nebo seschlý list
ten večer koncem léta
zaplétal v nás zvláštní nové sepjetí
když jsme se navzájem opatrně dotýkali
polibky vybíjely napětí chvil
kdy bylo třeba se obejmout
abychom uvěřili nové proměně
kterou jsme pro sebe ustavili
. . .
Dny získávaly novou tvářnost bytí
Jakobys Ty byla mnou
a já ve Tvé duši objevil své další žití
Své sny s důvěrou
jsme jeden u druhého schovávali
po kapsářích
mnohdy i v záňadří
Někdy jen tak
dávali jsme si je na zkoušku
vzájemně do dlaní . . .
Půvab zbližování nás zcela uchvátil
Jak nekonečná může být paleta barev
vzájemného spolunažívání
když dokážeš je svým citem oživit

°

Potom jsme objevili pár knih . . .
(před deštěm schovali jsme se v antikvariátu u náměstí)
Byly zvláštní svým obsahem
jako pohádky z „Tisíce a jedné noci“
přivedly nám do života další změnu
Pronikali jsme do prastarých tajů véd i TAO
OSHO nás učil jak přijmout v sobě ZEN
Zkusili jsme ujmout nové verše nových básní
tajemno neznámého objevu
a nové melodie nových písní
zněly svůdně jako tiché zvony
po jitřním májovém milování
(ozvěny rozvěšené na šňůrách pod oblaky)
když se smíchem uklízeli jsme
své první společně rozprostřené ráno
. . .
Chvíle kdy žena se stává žádoucí
chvíle která celý vesmír rozechvívá
chvíle tajemné pobožnosti duše i našeho těla
chvíle kdy poprvé zašeptáš:
Můj milý, pojď . . . ! . . .

°