Líbíš se mi

Proč jsi němá, jak socha z kamene,
studená a strohá a ne že ne.
Řekl bych ticho! Poslouchej.
Copak, ale mramor mluví?

Krása co nezná čas.
Kdyby jsi byla z ledu šlo by to snáz.
Přesto říkám si nezoufej.
Stůj tiše ... u ní.

Ten kousek ledu bych ve dlani rozehřál.
Tvé rty, tvá víčka bych zulíbal.
Teď jen stojím před sochou z mramoru.
Nejsem sám, se mnou je lítost a žal.

Přesto doufám že se tvé srdce rozbuší.
a já zašeptám ti do uší.
Miluji tě, krásko z mramoru
a v tvých očích bych se smál.