Promiň

Anotace: Omluva jednomu skvělému člověku, pokud tohle budeš číst...... Honzo, promiň...

Vím, že mě má někdo rád,
Je někdo, kdo mě dál chce znát,
Kdo zkusit chce,
Jakou mám chuť,
V jehož srdci tepá rtuť,
Kdo objímá mne pohledem,
Nemůže kvůli mně spát –
Zkrátka je tu někdo,
Komu nedokážu lásku dát.
Jak neublížit, já se ptám,
Když víc, než přátelství nedám?
Jak neublížit,
Když ho nechci mít,
Nechci o jeho snech snít?
Jak neblížit,
Když mne svádí
A něžnými řečmi hladí…
Jak neublížit,
Je tak milý,
Plný naděje a síly…

Promiň mi a odpusť,
Já nemůžu Tě chtít,
Mé sny jsou trochu jiné –
Toužím jinou cestou jít..

Já jiným směrem než Ty,
Kráčím
A svůj osud jinam tlačím..
Tvé oči příjemně mě hřejí,
Když mluvíš, poslouchám Tě ráda,
Dokážu Tě obejmout,
Pohladit Tvá záda.
Dokážu se usmát
A dokážu Tě vyslechnout,
Na kopci s Tebou stát,
A po túře si vydechnout.
Dokážu Tě ráda mít
Cítím přátelství, to vím,
Ale srdce jinde mám---
O jiném životě já sním.
Odpusť, vždyť mě chvíli znáš –
Jsi hodný, lepší nežli já –
Ty najdeš vílu, kterou hledáš –
Která Ti svou křehkost dá.
Máš o mě zdání nereálná,
Nejsem tak dobrá,
Za jakou mě máš –
A vím, že přijde pravá láska,
Které celé srdce dáš.