Tma rozbila světla mříže,
teď chrání nás jen svit lampiček,
svět zlatý je a trochu blíže –
není-li příliš vzdálen od svíček.
Mihotání odlesků a stínů –
po tváři a po těle se rozbíhá,
ona totiž v plném jasu –
opravdová Láska šťastná nebývá.
Jak jinak skrýt nesmělé doteky,
jak zjemnit milé líbání,
tajně bijícímu srdci
se žhavá touha nebrání.
Je-li taková - jak zdá se být,
je šťastná, milá, vášnivá
a pokud ji snad "nesmíš" mít,
pak doslova je žíznivá ...
Ten konec, úžasnej, pravdivej, přesnej... Jak moc mě štve že ho částečně prožívám!
21.10.2008 20:56:00 | Xmiss
Pravdivý konec. Dobré pohráno s myšlenkou. Pěkná báseň. ST! za obsah.
20.10.2008 20:21:00 | NikitaNikaT.