jako..

jako tikot hodin zněl tlukot srdce ukrytého
jako propast oči měly hloubku oceánu bezbřehého
jako šum vodopádu šuměl dech uvnitř těla
jako samet jemné pokožky dotyky hladily
jako bouře v propasti času cit zmizel za chvíli
jako mech vlhký býval polibek když jsi chtěla

přesto

jen jako zdá se mi žes myslela
slova svá vyřčená ve chvílích
těch vzácně společně ztrávených
než se zloba nesmyslná zabydlela
v místech pro lásku určených
odkud smutek vyhnal smích

.

.

.

.

.

Opravdu vše bylo jen jako?