.
ztratil se na poli
sotva se vleče
povstane, poklekne
chvíli jde vkleče
síly docházejí
moc jich nezbývá
když v tom ho pohladí
po tváři hříva
„Jsi to ty, příteli
věrný vraníku?
Hledám zas po boji
vrata Blaníku
pokaždé nejhůře
už mne to nudí
Keltové, Germáni
a včil prej chudí
nějaký z Moravy
po Bílé Hoře
že prý je nezměrné
té krve moře
chytím se opratí
najdi mou cestu
přes šutry, vývratí
vyhni se městům“
krvácí ze sta ran
však dosud žije
srdce pro tuto zem
hýbá se, bije
.
Poutává báseň, krásně jsem si početla. Děkuji. ST! za krásný obsah.
15.11.2008 23:46:00 | NikitaNikaT.
Kráčel s utrpením
a ono nepromluvilo ani slovo.
Leč, těch věcí, co se od něj naučil,
když utrpení kráčelo s ním...
Nikdy však ji nepřestal milovat
15.11.2008 22:39:00 | Lota