Básen 2

Si krásná jak jak poupě růže které krásnější být už nemůže, tvá krása je velká tak, že schovat by ji nešlo za oblak, který půku Země zakrývá a jeho stín je všude tam i tam, kde oko lidské dohledám, avšak ty jsi pro mě noc i den který jsem žil s nadhledem dokud nepřišel ten den kdy mé oči spatřili sen a pak tebe krásnou jak hvězdu z nebe. Však stejně vdálenou pro mě, má lásko každý budem svůj život žíti a své city v srdci míti. Jednou až budeme spolu, budem moci skočit dolu.