Řezbář srdcí
Řezbář srdcí
Anotace: Třeba je to lež, možná že pravda, ale asi káždý z nás by chtěl být řezbář.
Probírám hromadu dříví, hledám vhodný kousek,
vybírám dlouho, chci zachytit krásu duše.
Také něhu, cit a lásku dát jak drahokamy na ubrousek,
vtisknout do dřeva podobu našich lásek, pomalu a tiše.
Dláto se zařezává, údery palice tupě zní,
všude kousky dřeva, pot a hobliny.
Bude mít tělo o jakém každý z nás sní,
srdce velké, čisté bez viny.
Stojí tu tiše klidná , nehybná a zasněná,
víčka přivřená snad jen spí.
Co ještě zbývá ať dokončí se proměna.
Snad kapka krve? Polibek? Kdo ví.
Stačilo jen malé pohlazení
a dívce prvně nadmula se hruď.
Zrudla ji líčka a ústa k políbení,
na teploměru stoupá rtuť.
Komentáře (15)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk16.09.2005 15:07:00 Cecilka
Díky ti za dotek, díky za pohlazení...
sám ať máš víkendek duhově vybarvený!
A slova, co jsou tu, nejsou jen plkem planým,
vždyť ten cit na dlaních vzácným je darováním...
15.09.2005 11:16:00 Cecilka
Chi, pod dojmem básenky, co Guču psal,
říkám si, abys nepřehnal :o)
protože sousto z chýše ježibabí
může být taky pěkně jedovatý ;o)))
15.09.2005 11:00:00 Mava
Jíst, číst, bdít i spát,
mě přeci nemusíš se bát.
Kdo by na tebe bral dláto!
Ty jsi to naše zlato.
A kdybych se tě snad mohl dotknout,
asi těžko bych při tom dokázal polknout.
Utopit se vlastní slinou,
no a čí vinnou?
15.09.2005 10:41:00 Mava
Teda kolky už se červenám. Alci přijímám a děkuji. Jo a Cecilko jestli potřebuješ tak já Ti tu bradu zase zvednu.
:o))
15.09.2005 10:28:00 Cecilka
Tak teď mi téměř spadla brada
nad tím, jaký je kumštýř Mava... :o)
Že by v každém z nás duše stromu byla
po věky věků jemně propojená?
Ta představa se mi dost reálnou zdá...
a tahle básenka je víc než nádherná!!!
15.09.2005 10:09:00 Milano
Hlavně,aby se z toho nevyklubal Otesánek...chi chi...
Né...vážně je moc hezká...!!!
Návštěvnost
