Anotace: Sonet, který jsem složila v jedné těžké etapě života, když mi bylo nejhůř.
Divé husy letí plání,
a já si stýskám.
Proč jen všechno není zdání?
Proč se všeho nevzdám?
Je to jako hrozný sen, co trvá,
mít v životě jenom jedno štěstí
co stejně jako vůně vyprchá,
a pak smůla dá ti pěstí.
Pláče nebe, pláče zem,
pláčí ptáci, pláčí dnové.
Proč jen tak nešťastná jsem.
Pláče ráj a pláče peklo,
pláčí bohyně i bohové.
Proč se mi to nepovedlo?
jak sem tohle moh přehlídnout ( chytám se za hlavu )
jen dnové mi tam neseděj ale nerýmovalo by se já vím:)
jen malej škrábaneček. vzpomněl sem si na svuj pláč nad tim co mi život připravil a tenkrát sem myslel, že už dál nic ,že je konec, odeposáno. koukám se teď zpátky a nechápavě kroutím hlavou. tpřeju ti abys taky jen nechápavě otáčela hlavou sem a tam. a piš!
16.02.2006 17:02:00 | kulishak
Když všichni nebo všechno pláče neplač alespoň ty..nepovedlo teď, povede jindy..určitě!!:)
18.09.2005 12:17:00 | makretka