Po letech

Těžké mraky plné sněhu...
i po letech cítím něhu
vloček na tváři
...tak se mýtus vytváří

tvůj horký dech
zimu převážil

líbals mě
v tramvaji
na schodech temných
v zářivých pasážích

bez obav
že nás lidé uvidí
,,jen ať nám všichni závidí",
šťastně ses smál

mé chladné dlaně
mužně
hřál si svýma

a náhle
přišlo jaro
prchla zima

očima bezednýma
jsem hltala tvou tvář
já snila ve dne
a na noc zahodila
snář

smrtelně silně
a tak šťastně...

já cítila,
že hvězda zhasne

že opustíš mě

ale že tak navždycky
a brzy...?

......................

polykám naše
staré slzy
chomáče vlasů
bolest a krev

nejdříve údiv
zoufalství
pak hněv

tiše si šeptal:
,,to nic není"

člověk míní
fakta se mění

padla TMA

tobě - rozednění