pro Petru,..............

Pohladil její tvář!
leč,
položit chtěl jí na polštář,
pak všiml si
že z očí jí slzy stékají,
k zemi
jako letní déšť!
tiše padají,
kde v prach se ponoří!
a tam někde dole
je i jejich trápení.

Nechtěl jí polekat!
to křehké stvoření,
a jméno její
málem zapoměl,
tak se nezlob!
řekl tiše,
známe se tak málo
vlastně,
jen pár chvil,
pak jí zlehka
vlásky pohladil.

Srdce jí buší!
už začíná tušit,
že osud dvou lidí
se náhle zpojil,
a polibek na rty?
jí dočista změnil.

Těší se na noc!
kde vše končí
její svobodou,
kde si sluncem prohřátou postel
dva milenci našli,
kde tisíce květů!
tak krásně voní
on omámen je její krásou,
ona první hřích svůj plní,
pod oblaky!
pod bránou z ostružiní.