Blažené ostrovy

Jak bylo včera a co dnes má být?
Úzkostný strach je v rukou démona.
Večeřet s ptáky, o něžném vánku snít,
okamžik smutku radost překoná.

Je láska spásná a má navždy žít,
s pocitem víry, že nás věčnost spojí.
V náruči toužebné teď svírat ji a mít
pro všechno to, co rány dnes nám hojí.

Ostrovy blažené, ostrovy plné krásy,
za mlhou ve slunci tak jistě skryté!
Na cestách osudu vše nádherné se ztrácí,
v paprscích zlatavých tak jemně vryté.

Já s harfou na břehu teď sama sedím,
tóny se nesou do listoví stromů.
Taková krása, toužím jen a sním,
jak všechno přenést navždy k sobě domů.