O lidské nedokonalosti

Anotace: Věnováno kamarádce B., pro ni a její dítě.

Pár chloupků zbylo na žiletce,
proud krve barví běl měkce,
přešlá bažina bolestí
mostem přešla ke štěstí.
To nejhorší mám za sebou.
Tak po věky se život dává
a bezpodmínečnou se láska stává.

Dejte mi dítě na srdce!
Nenesou novozorence.
Otce k porodu shánějí
a šeptají si potají.

Slyším ten hlásek, co mě volá:
"Maminko, maminko má".
Pak ortel řízne nebesy.
A lékař cosi mele si.
Nemusím ho prý vůbec vidět,
kvalitní péče ústavní,
ta poradí si nejlíp s ním.
Za slzy že nemusím se stydět.

Zamrzl život,
slunce zvadlé,
píše mi vzkazy po zrcadle.
Bezkrevný obraz naruby
navléká náramky pout,
co nelze odemknout.

Přes křeč hrdla cedím mezi zuby:
"Vraťte mi moje dítě prosím".

Slzavým údolím krokem bosým.
Bez síly, bez víry, bez muže.
Bezmoc tě přemůže.
Beznaděj šíří se,
jak kola na vodě.
Proč ty a proč i já,
z viny nás přemůže,
prázdnota, nicota,
napnutá na skřipci
na kole života.

"Proč pláčeš, maminko?"
To pláču pro tebe,
klíčkem si odmykám,
to modré od nebe.
Pro tvoji nevinnost,
pro tvoje poslání.
Oba pro nemilost
k Bohu jsme pozváni.
Kolotoč starostí
láme mě od kostí.

"Proč pláčes, maminko,
podruhé už se ptám.
Láskou tě odmění,
mé oči a v nich zbraň,
mé malé bezmoci.
Uvidíš, půjde to,
i když je to prokleto.
Jiskří v nich naděje,
snad v nich i síla je.
Já už tě nezklamu,
při tobě zůstanu".

Valí se kameny,
těžké a obludné.
Na koho dopadnou,
tomu jsou osudné.

"Maminko, proč pláčeš,
ptám se už potřetí.
Spolu si projdeme,
mukami obětí.
Ze střípků složíme
mozaiku z pocitů.
Viď, že si věříme?
Strašáky z úkrytů
zaženem na ústup.
Budu ti nablízku,
zadarmo máme vstup,
po schodech do nebe,
svatozář andílků.
v očích ti odrazím,
zlata si vyprosím,
i kousek pro tebe,
uvidíš, jak mám čistou duši,
i ryzí úsměv tváři sluší.

Maminka jediná,
jediná naděje.
Všechny své tvorečky,
na srdci zahřeje.
Neptá se, neptá se,
a jenom miluje,
kde zbyly pohřbené
sobecké ideje.
Rozdá se, rozdá se,
pro všechna bezpráví
a ještě s úsměvem
pohádku vypráví.

Smekněte, klekněte,
co děti rodíte,
se zdravým dítětem
k domovu míříte,
každý den pochvalte
ty dobré sudičky,
co přejí pacholátkům
jen šťastné sudby.