Jakmile..

Jakmile hlas tvůj v oktávě poklesne,
tony se zdají o tolik hlubší.
Smutná ta píseň, srdce mé zasteskne,
probodlé, zpívá - solenou kuší.

Jitřená rána mou jistotu rozhoupá,
pevná zem pod botou tak mizí náhle.
Zraněná bolavá s osudem do kouta
sednu si potají, ta píseň zní dále.

Spolykám slzný proud a srdce pohladím,
dlaní ten smutek tvůj uchopit zkusím.
Mám sílu vulkánu možná se poraním,
pro tvůj úsměv předhonit, i svůj stín zkusím.