Pohlédnout na nebe
A naposled se zatočit
A propadnout tvýmu úsměvu
Kterej někdy bolel víc než to tvý mračení
Který vlastně mračením vůbec nebylo
Snad jenom když jsem tě tenkrát
Chtěl na zádech donýst až na kraj světa
A skočit s tebou dolů
Nikdy jsem nelitoval
A nikdy nechtěl ukázat záda
Chtěl jsem jenom umřít až po tobě
Protože jsem galantní
Rád jsem s tebou pod peřinou
Šlapal po naší důstojnosti
A když ti nebylo zrovna dvakrát dobře
Čekal jsem až se vybrečíš
A doufal že to zas bude dobrý
Válení v bahně mi nikdy nebylo proti srsti
A já to všechno klidně překousával
Jenom kvůli jedinýmu tvýmu úsměvu
Snad to nebylo zbytečný
moc to nehodnotím jako báseň, ale jako tok důležitých a celkem zajímavě formovaných myšlenek určitě (tedy až na tu obecnou češtinu) ;)
20.02.2009 21:55:00 | Paralelní možnosti