Světla

Koukám na tisíce světel
a přemýšlím, kde jen jsi asi pak.
Noc je tak dlouhá
a den je tak krátký
proč jen je tomu tak?

Z pramenu Tvých vlasů já upletu
nekonečná pole a lány,
zdá se mi lucko, že zase spíš,
snít věčně s Tebou je mé toužebné přání.

Umírám touhou vidět Tě,
jen spatřit a hltat tvůj žár,
avšak nevím jestli jen najdu Tě,
tohle je Lucko můj žal.

Proč jen ses na mne vysrala
a dala tak proniknout
mé zášti,
odteďka už jsem jen zabalen
ve svém neprodyšném plášti.