Kořeny samoty

Chtěl bych si vyhnat z koruny všechny ty můry pochybné
chtěl bych opět pocítit mrazení v zátylku
Každý den sleduji, jak kolem mé postavy nehybné
otáčí se jen černý stín
Chtěl bych se jediným dotykem kůry tvé
přesvědčit o vlastním šílenství
Ale až k tvým trnům nedosáhnu...

Chtěl bych se probouzet ve stínu tvých lístků okvětních
chtěl bych tvou vůni pocítit na chvilku
Každý den poslouchám jen hloupý výsměch ostatních,
ale co je nádhernější než tělo růže ve větru se chvějící?
Chtěl bych znovu nasbírat kapky rosy z vlasů svých
a nakrmit jimi krásku probouzející
Ale minulou noc v cizí zahradě usnula...