.
zase jen
představ si
dva vlasy na návsi
ztracené, zkroucené
pod stromem
v oblázcích
na prahu noci
ve dlaních mámení
odemkla’s v zátylku
sepnutou sponku
tenounká znamení
v objetí padají
a naši polku
bez nás dvou
sál tančí stále dál
nedýchám, nedýcháš
v náručí holku
v náruči kluka
kde kdysi býval stín
je jen tvá, jen moje
jen naše ruka
a lípa nad námi
místo nás zavzdychá
jako už tolikrát
dávno to před námi
a dlouho po nás
proto jen, představ si
dva vlasy na návsi
šedivé, zkroucené
tančící v oblázcích
.
snažím se, seč mohu,
dokud šťáva z pramene
všechna nevytekla,
být živ ze samého
pekla
24.02.2009 00:20:00 | a_tao