A ty touhy,
ty zůstanou ve mně ukrytý...
A nikdo se nedozví,
jak moc mi chybíš,
že se mi až srdce svírá
tím smutkem
a planou nadějí,
že snad ještě někdy...
Co já vím...
Jedno pohlazení,
jeden polibek..
Skoro nedýchám když štu tvoje řádky... jsou opravdu tak nějak já nevím jak to říct každé písmenko je plné člověčenství...
27.05.2009 10:42:00 | Nút