Zklamání

Už mi nevolej,
já dávám náš dům na prodej,
vzpomínky a sliby větru,
slané slzy utírám do Tvého svetru.

Fotky jsou už dávno v koši,
na kafe a schůzky zvou mě stále hoši,
já mám ale srdce zlomené,
tak stále říkám né a né.

Můj věrný přítel knížka od Tvé maminky,
teplo v krbu nebo procházky v dešti a hodinky,
které ukazují čas našeho rozchodu,
ať spím nebo jdu po práci do obchodu.

Oči mám od pláče červené
a vlasy do uzlu stočené,
čekám, jestli se mi to nezdá,
tajně si přeju být na nebi hvězda.

Chtěla bych vědět, zda se Ti stýská,
chodíš jako tělo bez duše,
nebo myslíš na mě a psa Matýska,
vědět tak jak se ti daří,
jestli ti někdo peče štrůdl a guláš vaří?

My ženy jsme už takové,
že pro lásky své nejsme lakomé...