Stojím tiše před Tebou,
ptám se hlasu srdce,
mám Tě něhou zahrnout,
nebo mám jít přece?
Vím, že důkaz naší lásky
leží někde na dně moří,
projdu letmo Tvým stínem
a ptám se jestli láska hoří.
To by možná celý svět
tonul v jednom plameni,
bojím se, že Ty v to věříš,
pomalu skláníš hlavu k rameni.
Něžný pohyb Tvé ruky,
známá vůně Tvého těla,
když tvá ruka pohladí mě,
cítím, jak bych se rozhořela.
ST! je především za poslední sloku, která celé dílko skvěle zakončila a vyhoupla...
23.03.2009 21:24:00 | NikitaNikaT.