Ledová kra

Prej srdce z ledu mám,
ale dyť já ti ho klidně dám.

Prej upírkou jsem,
tak si mě vem.

Prej věčnou krásou oplívám,
duši zlobou zaplněnou mívám.

Tuší však někdo, co se ve mně skrývá,
že žal a smutek do mě drápy vrývá?

Jen já sama vím,
a nebo stále a pořád bdím?

Temnotou černou, bosa jen,
tvář skrytou pod hedvábný len.

Pod maskou osudu,
co zase provedu?

V hrudi prázdnota,
v hlavě nicota.

Tak to jsem já, ta zlá tma,
na první pohled povrchní ledová kra.

Miluju krvavé běsnění,
co mě tak náhle promění.

Slaná slza v mém oku,
tu nebyla již pár roků.

Můžeš za ní ty,
kdyby tak nikdy nebylo my!

Poznala jsem, co je to láska,
jedná veliká protivná vráska.

Ale přes to vše tak krásná a navždy věčná...