Nešťastná...

Koukám do prázdna a přemýšlím,
jak jen překročím ten svůj černý stín.
Stín, který se ke mně každou noc potichu vplouží
a mé sny v děsivých mukách souží.
Vždyť stačilo by jen tak málo,
aby mé srdce samou radostí a láskou vzplálo.

Jak již dlouho po mně tuto krutou bolest žádáš,
že naší lásce žádnou šanci nedáváš.
Tak přestaň již, nebraň se,
vždyť jsem tu pro tebe, tak té krásné touze oddej se.
Tak pojď a vzleť se mnou k těm nebeským výšinám,
přece víš, že já ... že já ráda tě mám.