Růžová zahrada

Růžová zahrada v pustém domě,
to je jako jiskrný den,
lidé do ní nechodí, kvete pro sebe jen.
Chtěl bych však projít tu zahradu s tebou,
ruku tvou hebkou přitom stále cítil bych,
sálal
a rozdával ti lásky přebytek…

Přitom můj dech mokvá v tichu
a zrak šilhá v nedohlednu
láskyplné růžové zahradě
v pustém to domě.

Dny plné ticha a vůně růží,
mají jen plaché stěny domu
a růžové květy na nich;
já sezobat bych je chtěl jako maliny čerstvé,
a líbat přitom tvé horké rty…

Tak mocně vládnout
rozkoší
v pusté zahradě mého srdce bez tebe,
bez růží,
toť smutné je…

Večer tiskl bych jemně ruku tvou
a nesměle, leč upřímně,
jako pavouk svou pavučinu splétá,
spojil bych polštářky dlaní nás dvou,
a ony by spolu s klavírem hrály do noci
tak silně, že by růže rozkvetly…