puklinami ve zdi zavoněla tráva
tmavomodrá kvítka
počítám do sta
oči zavřené
tváří v tvář hlavě kamenného skřítka
úúúž jdu
volám
vstupuji do šera
a přes barevná sklíčka
rozbitých oken
mhouřím oči vzhůru do sluníčka
vím že tu jsi
že ani nedýcháš
jak zkoušíš ztlumit neposlušné srdíčko
hledám Tě dlouho
s nadějí
že odměnou
jak kdysi
bude smích
- a pusa na líčko…
krásné vzpomínky byvají casto trosicku nostalgické - to je jeden z mych pocitu pri ctení tohoto krásného návratu do minulosti. SToprocentne pusobivá.
10.09.2009 01:48:00 | northcarolina