Tekuté písky slov
naráží na stěny úst,
srdeční fáze nov,
květiny přestaly růst.
Rozlétla se zrnka dní
s nimi i tvá tvář,
nejsi první,poslední,
kdo trhal kalendář.
Bezlisté srdce - opadalo,
jen holé větve zůstaly,
nelze vzít zpět, co jednou se stalo,
čas všecko špatné zacelí.
Ponechá v dlaních oblázky
a letokruhy lásek
změní se v mlhavé obrázky,
na pouhé ozvěny hlásek.
Ve vánku vzpomínky dýchají,
listonoš čas zase klepe,
ledové okovy roztají,
říká mi,že bude lépe.
Určitě bude lépe, Jiříku. Vím to. A prosím tě, aby ses netrápil kvůli někomu jinému. Trápíš jen sám sebe a je to škoda, protože ty si nic takového nezasloužíš a stíníš si tak to své světélko, které tolika jiným lidem pomáhá. Nenechávej své srdce závislé na jiném člověku. Nechej ho, ať má radost z rozdávání lásky spoustě lidí, kteří o ni stojí a kteří se díky tobě vyléčí ze své bolesti. Sdílím s tebou tvé pocity, ale zároveň bych si moc přála, aby tvé trápení, které si způsobuješ, brzy pominulo a ty zase viděl svět plný lásky, který je všude s tebou.
23.05.2009 13:28:00 | Ariella13