Nažhavená

Nažhavená

Venku sedím, do dáli hledím,
o obrázek Tvůj se Sluníčkem se dělím.
Tvé oči: sluneční paprsek, co šimrá mě po ránu,
Tvá ústa: něžný vánek, co chladí rožhavenou bránu.

Mé růžky držíš...
mé tělo..
co toužebně jen Tebe by chtělo.

Mé dlaně držíš...
pevně svíráš v objetí..
já rozechvělá nevnímám ,
jsem celá ve Tvém zajetí.

Venku sedím, do dáli hledím,
o obrázek Tvůj se sluníčkem se dělím.
Jak žhavá láva vybuchnu,
jak sopka v plné síle
napíšu v nebe zářivé..
napíšu co je mi milé.

Vychrlím žhavé kamínky..
vychrlím žhavé vzpomínky.
Na vrcholu sopky se ukáže...
co rožhavená láska dokáže.