Do drobných
smítek prachu
převtělená
mezi prsty propadá
nefoukej pohledem
slova s čepelí
laserovou
k zemi
pomalu klesá
v kapkách
bolesti
ztrácí dech
kořeny prorůstám
větvemi kráčet
vpřed nesvedu
volá sebe
linkou záchrany
mlčící nepřijímá
zanechaná
napospas
krajina v blízké dáli
v oparu slz duše
ztrácí podobu
díky ubývající síle...