usíná

.
v granitu
zazděná
ozvěnou
dohrává

touha

usíná
nejistá
vyprahlá
jak studna

ve svitu

ničícím
uprostřed
Sahary
všechen cit

kromě

jednoho
svatého
má touho
vždyť chci žít

od pravěku
jen s tebou
až si mne
vysocháš

tvou ruku
na svou skráň
pozvednu
tvým citem

tříštícím
můj granit
z rozumu
atomů

rveš srdce
na kousky
k dotykům
modlím se

přicházej
z neznáma
neboj se
je ranit

to bílé
není led
jen chladem
bezbranné

vybledlo
po ráně
za ranou
nad ránem
.