Bouřka

Anotace: Když osamělé duše v noci civí z okna....vidí blesky......a napadají je básně....

Dříve skoro každý den,
Dneska tu prostě nejsi.
Je pozdě, ač dávno měla bych spát,
Nemůžu, nechci, půjdu si hrát.
Něco mě totiž děsí.

Bojím se snů, co mohou se zdát.
Budu tu sedět do rána!
Všem bitva má zdá se prohraná…
Však ani tak se tě nechci vzdát!
Nevím, zda mám se trápit
Dál….
Přijde mi to jako vtip,
Že nemůže mi být vlastně líp.
Nemám totiž co ztratit.

Smích blázna,
Co do tebe bláznem byl.
Možná ještě je….
I když to všechno dávno víš,
Děláš, že nic netušíš!
Nutíš mě vzdát se bez boje!

Stejně ho vedu tolik dlouho,
Ty týdny....
Ne s nikým jiným- to se sebou!
Padá hvězda- vím co si přát!
Osud je zlý; jedovatý had.
Můžu ho přelstít? Jít za tebou?

Světlo se zjevilo, kam se dívám.
To noční oblohu proklesl blesk.
Přemýšlím, má to být dobré znamení…
Ukončí nebo ne mé velké trápení?
Svírá mě, svírá, ten veliký stesk!

Básně, co skládám s lyrikou,
Mají jen jediný cíl.
Ať už se splní moje přání
Nebo nebudem přátelé ani,
CHCI, aby věděli, číms pro mě byl-.