kde stín stává se
stříbrným světlem
najdu tvou kůži
přikryji teplem
ze stříbra
spirály tichých vibracím
vytepu prsty
navracím
na místa
pokrytá polostínem
jazyk ústa
vonící vínem
své stříbro
rozmarné pohyby
do klína
překrásné pochyby
ve stínu
stříbrných řetízků
zase mám
touhy na blízku
naivita lásce sluší,
protestantsky srdce buší,
nečeká na velký třesk,
stačí jiskra, přijde blesk
a pak hromu burácení
/v posteli to slyšet není/
něžnosti vysvléknou touhu,
vášeň se teď mění v slouhu,
jejím svodům podléhám
lásko moje, rád tě mám...
24.07.2009 12:16:00 | nejsembásník
Básně nepotřebují anotace a návody, jenom je zbytečně svazují. :) Krásně se stříbří.
24.07.2009 10:28:00 | Dota Slunská
Ráda opět nacházím tu jemnou eufonii a pod její hladinou čeřící se pocity pohybu... A asi jsem si zamilovala Tvoje anotace :-)
24.07.2009 09:08:00 | ziriant