Tvá slova..

Jdu temnou ulicí,
mžourám se ve svitu lamp,
mé oči, jak měsíc svítící,
ztrácím se a nevím kam.

Srdce pookřává a rty,
ty se studem chvějí.
Jsi celá rozechvělá,
však rána Tvá víčka nedospějí.

A já Ti těch pár veršů směle,
do dlaní marně píši,
snad jemně byť nedospěle,
tak jak jen ty sama oceníš.

Když Slunko se probouzí,
a s ním uvadá noc,
její labutí srdce chřadne,
a to dnešní již volá o pomoc..