Jdu nám známou cestou,
jen já sám.
Né,nejdu,
přímo utíkám.
Utíkám na jedno místo,
kde držel jsem tě,
utíkám na jedno,
kde líbal jsem tě.
Náhle jsem doběhl
a zastavil se.
Vzpomínky proudily mnou,
já...rozpklakal se..
Vzpomínám na teplo,
které jsem cítil,
když jsem tě objal,
když jsem tě chytil.
Těď chytil jsem si,
jen hlavu svou,
a naříkal co bude,
když ty nebudeš mou.
Udělal bych všechno,
jen a jen pro tebe.
Tak prosím lásko má,
neopouštěj mě.
Mé srdce,
bije jen pro tebe.
Co by si potom
počalo bez tebe.
Ten řádek z toho právě dělá celkem obstojnou (byť možná nechtěnou) parodii a mě naopak donutil si tuo báseň dočíst až do konce, neb jsem byl zvědav, kam do doběhneš.
17.09.2009 18:54:00 | CorrimsonTom