Zabořím prsty do sněhu, jenž svou něhou zabalí mě do peřin.
Pak utřu Ti slzy a úsměv se objeví za pár dlouhých vteřin.
Podívej,
jak z nebe prší sníh.
Podívej,
jsme tu sami a v dálce jen pár domů ledových.
Poslouchej ty zvony kostelní
................naše píseň svatební.
Celá zimní krajina jde Nám za svědky
...a my,
sněhem zavátí, stojíme ruku v ruce,
opakující slova, co pojí jméno mé s Tvým...
Krása zimní romance. Není sand nad to. Možná že jsou vločky sněhu kouzelné:-) Krásná básnička.
21.12.2005 17:22:00 | Hradečák
Moc krásné, romantické, člověk někdy ani neumí milovat ty krásné maličkosti...bohužel
20.11.2005 18:54:00 | michala
Teda pokud jsem ji dobře pochopila (což doufám že jo:o), tak musim smeknout. KRÁSNÁ.
20.11.2005 14:25:00 | hajena