Ze tmy do věčného světla

Anotace: Tak tuhle báseň jsem psala nedávno opět svému příteli... No, charakterizuje jedno moje špatné období, kdy jsem měla chuť zbortit všechno hezký, co šlo... A pak obnovení a šťastný konec, který teď stále přetrvává naštěstí :)))

Procházet sametovou tmou,
neskutečně dlouhou,
necítit sílu svou,
bylo myšlenkou pouhou.


Myšlenkou bez emocí,
bez jistoty a bez vědomí.
Ovládnuta duševní nemocí,
svůj sen málem přelomí.


Náhle hvězdy seslaly ten pocit,
pocit štěstí a spokojenosti.
Zakázaly dobro kosit,
pomohly srdci z lenosti.


Již rudý zázrak leží v dlaních,
v dlaních cizích než jsou moje.
Toužebně tam bije na nich,
nechtě znovu obléct stinné kroje.


Andělská křídla ovívají ho,
chrání před silami zlými.
Dík nim vidí světla denního,
dík nim se probíjí světy svými...