Anotace: ... muži mají někdy trochu jinou filosofii...
Marně se snažím zapomenout,
zbytečně vytahuji Tvé špatné zvyky,
raději najdu ztemnělý kout,
snažím se utlumit nešťastné vzlyky.
Jsi jako povětří, nejde Tě uchopit,
po cizích územích rozséváš blahobyt.
Tvá něha léčila všechny mé rány,
po jejich zhojení zavřel si brány.
Neumíš pochopit, že Tě chci mít,
nesnášíš soukromí, opouštíš byt,
nemůžeš zůstat s tím, kdo Tě chce vlastnit,
odcházíš za jinou, léčit jí strasti.
Podle svých představ splnil si poslání,
potěšil dušičku, ukončil strádání,
nechápeš, že stálým putováním,
zlomené květy za Tebou zůstávají.
Když lidé milují, jen málo kdo se dozadu otáčí... vrací se a plní povinnosti... snad mohly bychom být rády za to, co ještě zbylo... a že starosti a zodpovědnost... není lhostejná.
20.10.2009 06:16:00 | NikitaNikaT.