Loučení s bezejmennou

Anotace: Má stará prvotina,je jistě aktuální i dnes. Jó - to bylo tehdy, kdy jsem rukoval, kdy vzpoměli si vojenští páni. Já s neznámou dívkou něžně se miloval, a tušil, přes horké dotyky, že oba zůstaneme sami.

Milenců obrysy ležící v trávě,
jen vůně cigaret, motá se v hlavě.
Poslední polibek, pečeť té lásky,
pak už jen nádraží, Sbohem té krásky.

S tváří k pláči přemítáš,
myšlenkou si nalháváš.
Ne to nebyl pravý cit,
pak šílíš, prosím ještě jednou - chceš ji mít.

Čekáváš u vlaků, voláš ji zpátky,
v blátě i ve slunci, děláš jen zmatky.
Ne,už nebudou milostné hrátky,
náhoda se žije, nečekej vratky.

Zůstává vzpomínka,bolestná,milá,
životem ti prošla, jedna neznámá,
nádherná víla.