nebudu

.
jednou snad nebudu
ostudou pobudů
a lhát si do kapsy

prázdná byla

Mílo moje milá
proč jen si se tehdy
do té prázdné tak pobláznila

mísa byla pořád bez masa, ale lesklá

a ty tak přemilá, že se mé srdce nezastaví
a jen za tebou až do skonání věků vzpomíná
teď tu stojím před nemocnicí a zkouším dávné
u ďasa zdrávasy a otčenáše snad zaberou
a ty děvče vydrž do zítřejší polívky

stříbrnou žlíci leštím
dlouhým životem
přeci až ke
tvým
rtům
.