V prdeli s dechem

Ležím na posteli (nebýt mě, byla by prázdná) a počítám
stěny svého pronajatého pokoje. Bůh nasadil cenu hodně
vysoko, ale není komu si stěžovat.
Rozbíjím samotu reprodukovanou hudbou
a svým smradlavým dechem.
Dech. Zůstal mým nejvěrnějším. Vydrží se mnou až do konce.
Nebýt něho, nikdy bych se přes tohle moře smutku
nedostal.

Bez něj bych byl úplně v prdeli.