Delirium láskensis

=============================

Na zemi rámeček a Tvoje fotka,
černé předchlazené, ležák a vodka,
na gauči pokroucená postava,
čas běží, už nevstává.

Zprvu zdálo se mi nemožné,
aby naše siluety proti větru stály,
že naše sny mohou být totožné,
že neztratí se v dáli.

Věřím ve společnou cestu k poslednímu prahu,
věřím v lásku zvířete a krásky,
v barevnost mnohaletých vztahů,
že tváře propletou nám vrásky.

Věřím Ti.


Ač stále neumím psát básně,
v krvi mi koluje krev básníků.