Mrtvá milenka

Co jsi mi to udělala moje dávná lásko,
proč ovinula tvoje kouzelné jméno černá stužka?
Proč je osud krutý, že pro něj náš vztah byla jen cetka,
a prožít věci lépe, na to bylo času krátko?

Když omámeni touhou jsme spojili svá těla,
správně nečetl jsem jiskřičky ohnivé ve tvých očích,
nepoznal jsem, jak moc ses mi vzdala v myšlenkách svojích,
že v tu chvíli jsi mi patřila naprosto celá.

Potom zjistila jsi že jsem s tebou si chtěl pouze hrát,
půvabné pak korálky slz pokryly tvoje tvářičky,
hluboké pro které jsem tě zbožňoval růžové dolíčky,
a pohasla světélka v očích, jež uměly se smát.

Za vše může moje věčně rozervaná duše,
vyšlukoval jsem žen hodně rychle jako špatný kuřák,
stále hledal svůj vysněný idol, jako nějaký hlupák,
k tomu, že ho dávno mám, jsem se choval hluše.

Odcizili jsme se a zůstal jsem nakonec sám,
určitě mě nechceš u své otevřené rakve vidět,
a za polibek na rozloučenou bych se musel stydět,
vím, že jsem darebák a co si zasloužím, to mám.

Dobrovolně přijímám ten spravedlivý trest,
na hrob tvůj po zbytek života přinášet tajně květy,
vím že láska se mnou byly spíše pády, nežli vzlety,
a nikdy již svůj nesplatím vůči tobě rest.