Vykouzlily tě ze stromu osiky
nahou ve své mladosti.
Chvěješ se pod sluneční loučí,
citlivá na pohlazení.
Spíš se znamením na čele
a krev zralých jablek proudí ti tvářemi.
Jsi sen mořské pěny
s jemnými ňadry obdivujícími svět.
Jsi stín tmy
s vlasy rozhozenými po krajině.
Jsi tajemná ve své mlčenlivosti,
toužebná ve světle měsíce,
skromná v moudrosti,
jsi rozkvetlý květ oleandru,
paprsek života, nadějě!
Dávající víru.