O lásce

Kdo by chtěl v písní zvát noc smutnou paní,
ráno pak jen chválit pro sluneční jas,
nezná lásku. Bez snů spí do svítání,
vstane-li, pak hořkou kávu pije zas.

Šedým stínem zdá se, co jiní krásou zvou,
bez lásky horoucí v prach se rozpadá,
v proměnách světel je pro slunce vábnou hrou,
den, jež stvořila noc lásky troufalá.

Nebude nikdy na světě jen těch snů,
o lásce, jež si lidé přejí zdát,
v proměnách citů a nestálosti dnů,
láska a samota blízko budou stát.

A tak, jestli se ptáte, zda já jsem zadaná,
pravda to čistá je, jen Lásce jsem oddaná.