„SLUNCE A MĚSÍC“
Stříbrný měsíc pluje černou oblohou
A že je stále sám, hledá družku svou nebohou,
On stráží duše milenců na zemi,
Sám lásce je tak velmi vzdálený.
On neví že přes den slunce září,
Že odraz má v jeho tváři.
Jak plují oba oblohou,neví
Že bez sebe býti nemohou.
Že oba touží po lásce a věrném milování,
Neví že jim v tom vesmírné zákony brání.
Svou péčí se nad matičkou zemi sklání
A s láskou ty pozemské milence chrání,
Doufajíc, že v nich spatří odraz
Svého milování….
je to zajímavé,ale zdá se mně že to není z 21.století,ale jinak dobré...
28.01.2010 11:00:00 | Radek.oslov.Šafárik
Stříbrný měsíc pluje oblohou...dost otřepaná fráze...a opravdu měsíc? nebyla by lepší luna... luna jako stará vyhaslá žena ale stále toužící po lásce a slunce ještě skoro dítě ale ve tváři spalující žár jinocha... neber to vážně...to jsem se jenom tak trochu zanyslel...
28.01.2010 10:11:00 | Jiří I.Zahradník