řeka

.
„jdu teď ven“
pak bez polibku
vyběhla si

a ten sen
se opakoval
každý den

rozevlátá
všem kamínky
rozhodila

a bez ohledů
na dávná přání
maminky

každý její sen
kostku pořád
vracel šestkou

až si řekla
teď se štěstí
rozevírá

pod touhami
mužských najdu
své kořínky

i pod pařezy
lesy vezmu
bez milosti

a pak lilo

až nezbylo
žádné dřevo
v písku výtek

jen Sahara
s prázdným vádím
uprostřed

i ten déšť jí utek
.