Vzpomínky
staly se mi příteží
se samotou
uzavřel jsem příměří
S fůrou smutku káru
tlačím si do kopce
scénář plný zmaru
dohraju až do konce
Chci věřit
že zacelí se rány
každej kopec
má přece dvě strany
Přesné...jednoduché...výstižné...koho by to napadlo,že kopec má dvě strany...hm...když jdeme do kopce,je nám těžko ale máme fůru času o všem přemýšlet...když pádíme z kopce, je nám krásně a nemyslíme na to, že se tam dole můžeme rozplácnout o další kopec... život je kopcovitá krajina
24.02.2010 06:11:00 | Jiří I.Zahradník